Leť!

Leť!

Když padá na tě svět,
když života tvůj květ
skomírá a chřadne,
na poušti jak vadne,
tak seber všechny síly
a s lehkostí víly,
nad všechno se vznes.
Leť přes hory, les.
Tam kde slunce svítí
a kde roste kvítí.
Kde je klid tak veliký,
že cinkají i špendlíky.
Tam od světa si pauzu dej
a jen s ptáky se mu směj.
Měj se ale napozoru,
až navrátíš se zpátky domů,
nikomu nic nesmíš říct,
sic nevrátíš se tam už víc.

Léta plynou
a řeky linou
se přes tu krajinu utichlou.
Nikdy víc však nespatřili,
tvář tvou ptáci milí!