Hon

Černí koně běží lesem,
zase nevím přesně kde sem.
Hon započal je čas jít,
zda začne pršet, začnu klít.

První krev je vždycky moje.
Nevím proč, snad radost z boje.
Pak rudnou jiní v drápech šelmy.
Řvu když se měním.
"Bože, milost dej mi."

Dnes jen čtyři jezdci? Divný to hon.
To budu doma už před svítáním.
A nebo ne? Dnes žádný shon.
Tihle vědí kam bodnout i kde mě najít.

Něco je špatně, dneska mám strach.
Není tu radost z umírání.
V zátylku mrazí, mlží se zrak
svaly mě bolí bez přestání.

....začalo pršet.....

" ...Sakra... "