Hádej kdo jsem

Jsem vlčičí,
nesoucí se tmou,
jak mraky,
které plují nade mnou.

Jsem vánek,
listí ve větru nadnáším,
snítky mechu,
od sněhu opráším.

Jsem temnou ulicí
v osvětleném městě,
která ukrývá
myší pláště.

Jsem ta,
kterou ve dne nepotkáš,
přede mnou na slunci,
se jedině schováš.

Jsem v pavučině,
jsem v chmýří,
jsem v koutě,
jsem v listí.

Jsem za skříní,
jsem pod postelí,
jsem to divné strašidlo,
jehož děti se bojí.

Boj se,
jsem nová postava,
co s dušemi,
si zahrává.

Vysaji ti duši,
vysaji ti dech,
zbude ti,
jen pouhá jizva na rtech.

Pojmenuj mne,
pak pravé jméno ti sdělím,
nesnaž se,
já ti teď velím.

Nemám tělo,
nemám duši,
copak je?
Teď se dusíš.

Neboj se,
nezemřeš,
pojmeš tolik,
kolik uneseš.

Je to tvá mysl
a zní se zrodí,
to, z čeho tě
tolik hlava bolí.

Můj temný polibek,
moje temná ústa,
já vím, to co tě čeká.
Jsem hnusná.

Moje temná ústa,
jsou moje jmění,
co navždy změní,
tvoje noční snění.

Nezapomeň,
na moje oči,
budou to ty, co uvidíš
než tě sny zničí.

Dáš mi další
z tisíců jmen,
za krátký čas,
budeš opět napaden.

Pojmenuj mě!