vo vesmírech, těch zaoblenejch

ptám se ho co dělá

seděli jsme spolu

pili kolu

u zahradního stolu

a že se nuda hnala krajem

kouřili vonných stvolů

a von

že doma na koleni láme parabolu

pak mezi výdechy

oblaky kouře

vyprávěl něco vo ňáký couře

z minulejch životů

a jejím vztahu k drahým kovům

něžným slovům

a letům

volným pádům

do zemí

na svém území lovím zvuky

hlavně ty vzdálené

až za hvězdami

toužím se setkat s formou cizí

dřív něž zmizí

v černejch dírách kde se světlo lomit bojí

člověk neobstojí

bez klubka drátů

svíjejících vlasů

pojďte ke mně!!!! beru každou rasu

pokožku, kůži, oči

tak už to připoj

ať se zase točí

kolem svý osy

jsme bosi .. hladoví

ale to štěstí co nám sypou

chutná