Déšť času

Svéhlavá kapitolo
p P říběhu nekončícího
tvá hlava fénixe jemně okolo
démantová vize temně hořícího
ó paměti dávně hojného hvězdného svitu
vítáš nás slovy expanzí snových koloritů
Světelný je otisk těla paměti
a my svou prostorovou zodpovědností sevřetí
v dešti tekoucí hudby času
jak relativity na provázcích
z Dalího hodinek přehrázcích
ručiček jiskrných klásky střenek
hlásky obsidiánových přeháněk
za těla výstupných předků
za obruč čela předvoje neseného zvěst
dechem našich soumraků prorocký květ
úmluvou posvátných gest mizelých
nesčíslně vnuklých zázraků cílených
ztepile předtušivých - intuicí chvějivých