Neserte temného čaroděje

Člověk v černé kápi, šel si nakoupit.

Jeden pitomý zloděj, chtěl ho oloupit.

Ten odporný lump, na zem ho povalil.

On ho však za trest zaživa upálil.

 

Jeden z obyvatel na něj vidlemi se zažene,

ledový střep se mu však srdcem prožene.

Další z útočníků smrt bleskem okusí,

poslední zloduch sám sebe zadusí.

 

Jeden bílý mág, oslepí ho světlem.

Za svou troufalost projede si peklem.

Cítí však chlad v rukách, síla mu dochází.

Jeho mana někam, rychle odchází.

 

Policie je tu, lovci přicházejí,

manu má vysátu, síly docházejí.

Komando lovců, na něj se spojilo.

Jeho sílu tak, šikovně zničilo.

 

Uvězněn v kleci, jako divé zvíře,

vztek v něm narůstá, v neskutečné míře.

Klec však udělali jen z čínský oceli,

a pár lehkých triků, ji na kusy rozdělí.

 

Vězení zničeno, v ohlušujícím třesku.

Stráže umírají, v bolestném vřesku.

Tohle jim neprojde! To dělat neměli!

Už vím co udělám. Všichni jste v prdeli!

 

Sám v ohnivé kouli, přímo v centru města,

tam kde je nejvíc síly, kde kříží se cesta.
Hřmí a blýská se, oblohu mrak zatáhne.

Své ruce od symbolů teď k mrakům natáhne.

 

„Pět kamenů z pěti polí,

 pět různých dříví co ohněm hoří.

 Pět svící, každá z jiného města,

 pět živlů, mnou určená jejich cesta.

 Pět lidí co mně zradilo“

 

Blesk nebe protnul,

země se již třese.

Odevšad oheň vytrysknul,

tsunami smrt nese.

 

Tornáda město trhají,

celé v ohni hoří.

Domy do země se propadají,

smrt nese voda z moří.

Bestie z temných hlubin k městu se řítí,

nic ji nezastaví,  jejich krví se nasytí.

Síla temnoty teď celé město smete,

tam kde bylo kvítí, teď jenom smrt kvete.

 

 

 

 

Všichni umírají, nevědí co se děje.

Odpověď je jasná. Nasrali temného čaroděje.