Realita?

Jedu si po lese, lysohlávky sbírám.
Nůž pěkně nabroušený ve sví ruce svírám.
Hned se zastavím, na cestě černá díra
a postava v kápi zpoza díry zírá.

Stojí tiše beze hnutí nevydá ani zvuk.
Ze zad si však sundala velice přesný luk.
Zpod kápi ji koukají dlouhé zlaté vlasy,
já však něco temného v ní zacítil jsem asi.

Jakýsi temný zář jí plane z očí,
luk se šípem zamířeným na mě otočí.
Na zběsilý útěk rychle se dávám,
všechny své věci na místě nechávám.

Běžím rychle jako střela,
ona to asi věděla.
Že na útěk se dám,
teď však k zemi padám.

Neběžel jsem tak rychle,
šípu neuhnul.
Ten se mi teď hladce,
do žeber zabodnul.

Krev se ze mne řine prudce,
snad i umírám.
Spínač na mé levé ruce
rychle vypínám.

Černé mraky nad obzorem,
tenhle svět již skomírá.
Blesky buší všude kolem,
zkáza je to nesmírná.

Proč se tohle vlastně stalo?
Příčina mě nenapadá.
Co tenhle svět do pekel vzalo?
Na tisíc kusů se rozpadá.

Dělej, dělej rychle honem jiná možnost nezbývá.
Všechno mizí v černé díře, mne taktéž sil ubývá.
Proto vskutku bleskurychle helmu z hlavy strhávám,
tu virtuální realitu taktéž rychle vypínám.