Čaroděj z Mizerné jámy

Na dně jámy Mizérie,
kde starý Cynik vládne,
tam Čaroděj svůj dryák pije,
a jeho magie tak slábne.

Sám sobě je barmanem,
sám sobě je knězem.
Ve svém těle zlámaném
stal se sobě vězněm.

Svou moc prodal na ulicích,
proměnil se v bílou vránu.
Má zkázonosný tumor v plicích,
co si koupil na Uranu.

Stal se starou anekdotou,
co nikoho nezajímá.
S pohlavní nemocí si ho pletou,
jeho osud nedojímá.

Bez nápadu, samé klišé,
stereotyp, co skolil by keporkaka.
Nikdo o něm nenapíše,
ni žába o něm nezakváká.

Hloupý kouzelník,
jehož srdce se nudou pozřelo,
vztyčil k Smyslu prostředník,
když oko dne se zavřelo.

Svou poslední lahev
splatil starou runou.
Z usušené kočky nálev
projel jím jak kapka strunou.

Na dně jámy Mizérie,
kde nikdy se nic neděje,
tam Čaroděj svůj dryák pije,
a jednou za sto let se (možná) usměje.