Hlad

V tichosti bloudím kolem všech,
bolest každého z vás citím.
Nikdo si nepřeje býti v přítomnosti mé,
neboť ví co ho se mnou nemine.

Ach ano, už slyšíš ty nádherné hlasy,
ty co našeptávájí ti tvé tiché šílenství.
Ta píseň, kterou slyšíš každý, každičký den,
ta píseň, jež nikdy nenasití tvůj Hlad,

To já jsem ten, který šeptá ti v hlavě,
svou píseň o tichém šílenství.
To já jsem ten, který jediné po čem touží,
je pozřít vše na čem tvůj zrak spočine.

Tady jsem, trpím ve svém tichém koutě,
ve svém vlastním šílenství se požírám.
Nepochopen, nezachráněn, stávám se zlem,
zlem, které musí být, zlem které tvoří dobro.

Tady jsem, to malé zlo, které musí býti,
každičký den malými vítězstvími poraženo.
Mé šílenství vykvetlo v nádherný květ,
žal pohltí mou duši, neb já ho nikdy nespatřím.