Zrození Faylynxe

můj život jsou jen střípky vzpomínek,
ze žáru mého života se stal jen plamínek,
čekám na okamžik kdy kosa padne tam kde má,
kdy přijde ta kostlivá stará dáma,
ale ten okamžik zatím nepřijde,
dokud se život se smrtí spolu nesejde,

čekám na jiskru která mě probudí,
a ukončí chlad který mě v srdci studí,
dosud jsem v mém životě hledal štěstí z utrpení,
dokud jsem nezaslechl tajemné šeptání,
který ve mně zažehl oheň,
splnil dosud ztracená přání,
probudil city a zapomenutý sen,
a já pocítil to co dřív jsem měl za spasení,

ten hromový, strašný a nádherný hlas,
myslel jsem si že jsem blázen,
však to byl samotný z pekel ďas,
z mé věčné noci udělal jasný den,
ale uvědomil jsem si přece nebudu démonův služebník,
mé srdce by žár pohltil a spálíl jak suchý slamník,

a já se mu za to ovděčil,
poslal jsem ho zpátky do do pekel za plných svých sil,
nestojím o pekelný síly a být věčně zatracen,
radši budu žít krvácející každý den,
stačí mi vlastní vůle a víra,
v sama sebe abych si vybojoval jasný den,

démon ale se mé duše nechce vzdát,
snad se mé uvědomělosti začal bát,
začnu hořet a chci ze svého těla ven,
proklínám peklo který je pro mě jen pekelná díra,
nejsem nic jiného než ohněm spalený a žhnoucí síra,
moje nepoddajná krev se ale nechce ohni podmanit,
sám jsem se démonem stal abych mohl peklo navěky ranit,

svojí prosbou jsem poručil osudu,
že pokud tu po všem zbudu,
já se mu odměním,
temných stvořeních svět zbavím,
jejich osudy brzy budou moje koně a já jejich kočí
budu jeho lovec a jeho pár očí