Trnová Koruna

V dalekých lesích kol Hor středu
tam v lesnatých kopcích u paty skal
Tam tyčila se pradávná pevnost
na stráži tam samotný trpaslík stál
u rohu mocného hlídal on sám
cestu jež svěřil mu jeho bard král

Přišla tam armáda by do hor vstoupila
on na roh zadul šíleně se smál
Když armáda slyší jak hory hněvem se třesou
když slyší jejich hrozivý hlas
a když slyší ten smích co se větrem nese
na patě se obrátí v prachu mizí zas

Ne však ten velitel on sesedá z koně
pomalu vleče se ve strmý sráz
Když ztratí se z dohledu ozve se řinčení
skřípění železa po zádech běhá mráz
pak ozve se výkřik blázna toho
co myslel že dobyje pásy hor
S třískotem padá ze srázu zpět
zbroj jeho netknutá však bez hlavy on

Pak bez zvuku jednoho co slyšel bys snad
bez hlesnutí se nad srázem zdvíhá
dřevěný kůl s podivnou rytinou
však to není rytina to velitel dolů se dívá

Tak trpaslík šílený snad
bránil tu pevnost znova a zas

Ty ptáš se jestli to pravda je?
Trnová koruna se to místo slove
tam desítky kůlů jsou kol strže
na nich lebky bělavé

a když ty, blázne, přijdeš tam blíž,
hora se zachvěje
šílený hlas k hrůze své uslyšíš
jak se tvé odvaze vysměje