Volání

V mlhách míst dávných, kam paměť nesahá
kde vlny bijí o písčitý břeh
kotví tam loď prastará, mohutná
by převezla národy přes moře a zpět

do země ponuré, zapomnění stínů

Věčný a nesmírný mořský had
vede tu loď přes moře rozbouřené
vede ji by zahubil posádku snad
že když vrátí se nikdo z ní nezbude

snad zůstali v zemi, zapomnění stínů

On probouzí se jednou za tisíce let
jednou když národ se nalodí
by přes moře dávné zase loď ved
ved do podivných ostrovních zemí

do zemí v mlhách, zapomnění stínů

Každý k lodi vykoná cestu svou
každý tam čeká dlouhé věky
než národ přijde přes poušť písečnou
a hada probudí jejich tisíceré kroky

a on vede loď do zemí, zapomnění stínů

Dávná slova slyšte nyní vy zbylý
dávná slova jsou před vámi teď
"Hade, probuď se! Budeš už volný!
Ještě naposled, však loď tu tam veď!"

"Do země vzdálené, zapomnění stínů."

"Vozils je pryč, teď přiveď je zpět!
Přiveď zpět národy mnohé!
A ty králi přes pouště hleď!
Už zapomněls na své poddané."

"Co odešli do zemí, zapomnění stínů."

"Do lesů, do hor, na pláně, do dolů,
pojďte navrátivší, pojďte zas domů!"

"Ze zemí vzdálených, zapomnění stínů ..."