Zelený poutník

Zelený poutník to bylo jméno jeho

zjevil se vždy ve vhodný čas

znal odlesky všech zemských krás

všeho dobrého i toho zlého

 

Mečem v bitvě vládl, žádný nerovnal se

kladivem v kovárně, když bylo potřeba

slušela mu i kuchařská zástěra

a mnohými příběhy honosil se

 

Objevil se tam kde byl třeba

ať bitva zuřila

stodola hořela

nebo v peci pálil se chleba

 

Nikdo ho neviděl než se objevil

ale každý ho znal

každý mu u stolu místo dal

a o husu nebo krajíc chleba se podělil

 

Lesy prý miloval, tam trávil svůj čas

a někdy když si se procházel

a vítr tě najednou provázel

zaslechnout si mohl jeho hluboký hlas

 

Tisíce let ta legenda žila a poutník všude byl

a potom Adeirův vnuk se náhle objevil

a jako poutníka Adeir vydědil

v mlhách se najednou vytratil

 

Ale příběhy kolují po tísících let

je jich plný ten prazvláštní svět

já mohl bych vám je vyprávět

radši však tajemství chtěl bych vám povědět

 

Zelený poutník nezamhouřil oka

staletí brouzdal bez chvilky klidu

pomáhal všemu Adeiru lidu

s úsměvem snášel ta hrozivá muka

 

A proč že to dělal, proč spánek nehledal

z lásky své naivně překrásné

miloval on noci jasné

kdy jednu hvězdu vždy na nebi vyhledal

 

Atris Eduí byla tou hvězdou Kvítek Nebeský

on miloval ji vroucně planoucí láskou

ona byla jeho věčnou kráskou

Jeho oči sbírali všechny její odlesky

 

Tisíce let ho hnala vpřed

tisíce let ji miloval

celé své srdce jí daroval

a přeci měl plný hrudi střed

 

Ona mu svítila, aby nesešel z cesty

ona mu svítila, když hledal svůj cíl

ona mu svítila, kde všude byl

vedla ho lesy, poli i městy

 

Krásná byla jejich láska pravá

že žádný nemohl jediné slovo říci

proto nebyl poutík nikdy spící

že v noci svítila mu vždy hvězda hravá