(H)on

*

Lovec na svou kořist skrz mušku mrká

právě, když odbíjí hodina vlka...

Ve křoví a ve spadaném listí

umí stopy zvěře čísti...

Ve stínu vysokých stříbrných smrků

teď navzájem půjdou si po krku...

... a na mechu a v rozkvetlém vřesu

přinesou společně oběti lesu...

**

... Vůně vzdoru jarních horských nocí

touhy jim vplétají do emocí...

***

Jsi ostřílený lovec a já plachá šelma psovitá,

máš své pasti, do nichž se sama pochytám

Jsi ostražitou šelmou a já neohroženou lovkyní,

neměj strach, bojím se já... co zas zaviním...

****

... Doteky vousů barvy mahagonu

rozbuší srdce i zvonům

dlouhý čenich, tlapy tiché

Lišák a Vlčice... nebo Éros a Psyché?

nekonečný repertoár odzbrojujících úsměvů,

ve tváři vryt hvězdný třpyt Síriův

bystrá duše, tělo sličné

plavá kštice, oči nebetyčné...

*****

... Svedu se osvobodit z jejich pohledu?

Znovu...

tak svedu... a nebo nesvedu?

Mohu...