Námořníkům

Nesmutni, že jsi sám
Že samota je tvůj širý oceán
Že každodenní moře všedním je
A chlad cit nenahrazuje

Kdo hledá najde pohlazení
V náručí lehké děvy
V tuto chvíli již návratu není
Jeden sten střídá se ozvěnou v druhý

Jsi ztracený, námořníku, v opojení
Falešný pocit bezpečí a pochopení
Mizí jako zlato těžce vydělaný
Na duši jen splín, na chvíli utišený

A poslední, co zahřeje tě na lodi
A zkřehlé tělo v život probudí
Je targothský mok zlatavý