Venušin soud

Kdysi byl čas, když zavoněl květ,
volný můj dech dnes se mi úží.
Krátký byl den, den pyšných růží,
láska odešla a ztemněl svět.

Stane se, opět ztratím hlavu.
V letním večeru voní květ lip!
Nebylo mi tenkrát, Bože,líp,
v ztemnělém tichém starém hradu?

Mráček si pluje po obloze,
kousíček nebe mi zakrývá.
Dravec z výšky křídly zakývá,
svět dole se krčí uboze.

Svíce posílá světelný proud,
láska vynáší nade mnou soud!