Balada o mozolech topičových

Sedlám pekelného oře
Sám Belzebub mi udává tempo
Plamen nesmí vyhasnout
Páteře a lebky místo uhlí
Místo lopaty pár vlastních dlaní
Nelze měřit síly
S tou ohnivou saní

Vstříc Edenu letí náš drak
Pilně musím přikládat
Dvě lebky
Půl páteře
Hrudní koš
A zpřelámané hnáty

Již celou věčnost se dřu
Za sto let z očí zbyly uhly
Za dvě stě let vlasy na hřeby ztuhly
Tisíciletí že mě udělala stroj
Krmím ten zatuchlý kočár
Ve tváři jisker roj

Vstříc Edenu, vstříc letí kolovrat
Pilně musím přikládat
Sanici
Nosič i čepovec
Hrst prstních kůstek
A masivní pánev

Za ušima mi práská důtek konec
Necítím hlad, necítím žízeň
Leč rád bych utekl
Moří mě těžká únava
A dýky vražená v zádech

Vstříc Edenu plíží se ocelový had
Pilně musím přikládat
Dvě náruče zubů
Pár dlouhých žeber
Kostrč
A nějaké další smetí

Když se nadýchám kouře
Mám vize
Vše hoří, vše mrzne
Stejně tak i já

Vstříc Edenu šine se voj
Pilně musím přikládat
Ulomené lícní kosti
Vyražené stoličky karbaníků
Celé paže
Celé nohy

Nikdy nedosáhneme svého cíle
Strojvedoucí stále spí
Občas vlivem snu zazubí se mile

Vstříc Edenu spěšně havran letí
Pilně musím přikládat
Rohy?
Kopyta?
Tesáky a drápy?

Došlo topivo, další již není
Zlé to do pravdy probuzení

Vstříc Edenu nic nespěchá
Pilně bych rád přikládal
Kosti

Vrátíme se opět na začátek