čirá

trochu jsem uvízl uprostřed kroku
z té odvahy
představy že po mém boku
jednou se objeví
ze sna střípek
... dřív než se probudím
...a tak si sním
o tvarech sochy ledové
co stíny vrhá
hladké lesklé
a srdce mi to trhá

tak jako zem když posledně se třásla
a uvízli dva vzdálení
na jednom konci on se smutně dívá
zda na druhém se k nebi
vznese znamení

od vlasů křišťálově svádí
po kapkách v žáru láká níž
obtéká
zpomalí
a troufá
zvát si až tam
kde z ledu skrýš
nejhezčí tajemství ..dar tajný
místo co nepatří ..ne všem
jen jeden v chladu najde žhavou vášeň
aby byl záhy odměněn

zažloutlý obrázek mám v dlaních
tisíckrát očím dal jsem pít
těch tvarů
nedostupných štítů
tisíckrát chtěl je políbit

chránit a sát a teplo dopřát
uvěznit v kouzle svoji tvář
a nechat rukám
z fantazie stezku
pak vlasy lesklé
sázet na polštář

jednou se vzbudí do šedého rána
každý kdo utekl
kdo překročil práh
na chvíli od temnot

co
den po dni živí

a bude toužit
snu jít ve stopách ...