Loď šílenců

Chtěl bych umět stavět veliké lodě,
co převážejí pasažéra, jenž depresí byl zmítán
Po té čiré a přivětivě hladící vodě
k písčitým břehům se blíží šílený kapitán

Slunce je dnes velkým zlatým kompasem,
jež ukazuje opilým námořníkům směr
když moře zašeptá plují rovnou za hlasem
však jejich loď má v sobě tisíc děr

Nějaký blázen prohnilým kormidlem otáčí,
zatímco jeptiška drnká loutně na struny
bójky, jež tančí ve vlnách cestu vyznačí
za hluboké noci v doprovodu stydlivé luny

Z vesela se tančilo na vyleštěné palubě
když jídla byl plný stůl, chlastu přemíra
viděli lidé zvracet blázny na šalupě
a mnoho z nich pak v křeči umírá

Stará sova seděla v korunách stěžně
očima, jak černá zrcadla do tmy hleděla
její houkání znělo dnes tak něžně
co stane se dnešní noci, jen kdyby věděla

Vykoukla bledá luna, jak největší ledovec,
jenž z moře se vynořil před lodí bláznů
z kdejakého muže rázem stal se vdovec
ani já z té srážky živý nevyváznu