Vesmír II

Vesmír II

rozhoupal jsem ticho
do stran
jeho ramena
boří brány nicoty
ruce svírají
pevně Zem
prostorem se šíří
nekonečno
dýchá temnotu
jeho vlasy se rozpínají
a obtáčejí
duše se rychle
proplétají

když třesk
přerušil systém

hvězdy zhasly