Prosil jsem je, vznešené letce.

Prosil jsem havrana

Prosil jsem o jeho peří

Prosil jsem o poklad letu

Jež nám lidem nenáleží

Prosil jsem vlaštovku

Prosil jsem, ať ukáže mi cestu

I přes její radu vlídnou

Rozcestí je stále ke stu

A prosil jsem sokola

Prosil jsem ho, ať mě učí

Poprvé snad na kolenou

Ať otevře mé slepé oči

A nic s toho

jen roky táhly

křídla mé

se hmyzí zdály

A nakonec...

nakonec jsem prosil supy

Ať zbytky mé tlející existence

Ve svých spárech nesou k nebi

Ať zhynu jako jeden z nich

Ve víru ptačího tance.