Královna víl

V hlubinách Elfího lesa

smaragdová mýtina,

světlušky šerem se nesa

usednou Ti do klína.

 

Mechový potah kamení,

posvátné kapradiny,

kde potok štěstí pramení,

ochutnej, budeš jiný.

 

Chodidlo bosé zapleská

pěšinou jednorožčí,

Královna - víla andělská,

azuru plné oči.

 

Tančí s rozesmátou tváří

po boku toho Tvora,

lunou magický roh září

bělostným poslem shora.

 

Ona je ta Vyvolená,

smí s ním kráčet po lukách,

bílá sukně rozvlajená,

ve vlasech měsíční prach.