JAK SE BUDÍ VÍLY

Krajka je z pavučin, kapiček rosy,
malířem jitro, co každou noc kosí.
Tma již je v nesnázích, odchází záhy,
k slunci se nakloní nebeské váhy.

Hlavy své znavené uložit musí,
bytosti andělské, co den je dusí.
S příchodem stmívání jejich moc sílí,
vílám je znamením, magickou chvílí.

Rozbřesk jsou hvězdy, plující oblohou,
nyní se před Tebou, skrývat již nemohou.
Procitnou ze snění, v nadvládě noci,
stanou se ve chvilce, geniem loci.