VÍLÍ ESENCE

Vánek voní nad hladinou,
mládím, z poupat leknínů.
Když den s nocí téměř splynou,
zjeví se nám ze stínů.

V lesních tůních bezedných,
s mlhou v přítmí skotačí.
Nikde pláče vzlyk, či smích,
rozeznít se nestačí.

Z pavučin hráz, přehrada,
kde skryjí svoji nevinnost.
Les je vílí zahrada
a Ty v ní, jejich prostý host.

Nadechni se. Zastav čas,
byť na malinkou chvíli.
Setři rosu z jejich řas,
však silou jen motýlí.