VIDĚL JSEM VÍLU

Proplula si mezi stromy,
tiše, snad jen náhodou.
Bouře ve mně, blesky, hromy,
sotva stojím na nohou.

Bez dechu, mé srdce stojí.
Křičím, tajným hlasem ryb.
Możná se mne jenom bojí,
že jsem plný lidských chyb.

Věnuj mi jen krátkou chvíli,
neztrať se mi ve větvích.
Otevři svou duši vílí,
odhal barvu očí Tvých.

Pohled její nebyl ledem,
mířil někam do dáli.
Ublížit si nedovedem,
milujem se z povzdálí.