Šmak

Nad krajem vznesl se hrozivý mrak
na všecko pod sebou bedlivě hleděl
upoutal na to svůj ostříží zrak,
že budí hrůzu moc dobře věděl.

Zakroužil nad městem, polem i lesem
kde lid žil statečný, ale i přesto
vše živé co spatřil naplnil děsem
za oběť vybral si jezerní město.

Ničit se zachtělo ještěrů králi
ohnivým dechem to ohlásit chtěl
brzy sloup kouřový zahlédls v dáli
poplašných zvonů hlas na věži zněl.

Kdo mohl utíkal, hledaje bezpečí
lidé se v panice snažili spasit
na tohle jen lidská odvaha nestačí
nezůstal jediný plameny hasit.

Za krátko z města zbyde jen prach
vdovy a sirotci ukrytí v lese
zažijí hrůzu bolest i strach
po kraji pláč jejich se nese.

Však ejhle tu hrdina
na střeše příhodné napíná luk
poslední blíží se Šmakova hodina
drnčící ozve se tětivy zvuk.

Hbitá střela pak přináší spásu
lidem co k rekovi vzhlížejí ve víře
na majestát nedbají, Šmakovu krásu
šíp nachází slabinu drakova pancíře.

Obluda padá do hlubin jezera
poslední z bytostí mýtické říše
osudná byla jí v šupinách mezera
teď už jen v pohádkách o ní se píše.

Vypráví o ní šťastlivec Hobit
v noře své, v komůrce u svačiny
mnoho let po té co byl Šmak zabit
když vydal se s Thorinem hrát si na hrdiny.

O vaší výpravě za králem pod Horou
bylo už Pytlíku věru dost řečí,
ať nemáme před spaním náladu ponurou
myslím, že takhle to úplně stačí.