Věřím, že jsem Viking

Námět na tuto báseň jsem získala od svého kamaráda, který propojil svůj život se svými sny a tím nejlepším seriálem a mytologií. Konec trochu krutý.

Těžko se rozezná realita od smyšleného příběhu, když vlastně nic není smyšlené. Všechno je reálné, jen z jiného světa.. a těch světů je milion..

Ležím v pokoji,
tiše usínám,
slyším však vzápětí,
zvuk, co již znám.

Křik, pláč a naříkání,
soused od vedle svou ženu mlátí..

Už mě nebaví ve lžích žít,
dělat, že nevím že šel ji zbít.

Chci pryč,
chci do Valhally,
jsem bojovník,
a né otrok tady.

Poznat své předky,
hlavně Ragnara,
ale teď vám povím,
věc co mě ztrhala.

Můj strýc byl nemocný..
a já chtěl vědět,
kdy už se uzdraví,
nejlépe teď hned.

Plná zbroj
a Marshall kůň,
do Kattegatu hoj,
ať vidím ten můj.

Můj sen, co zajímá mě,
jak strýc skončí.
u moře čekal převozník mě,
však převézt se neráčí.

Obětoval malíček jsem svůj,
a on mě převážel,
když v tom vítr stůj co stůj,
do loďky narážel.

A tak spatřil jsem hlubiny vod,
velké, zlé a četné,
naštěstí zachránil mě Thor,
z té smrti nečestné.

Vzbudil jsem se na písku sám,
můj kůň Marshall zemřel,
pokračovat však musel jsem dál,
abych pravdu věděl.

Po měsíci úsilí a snahy,
potkal jsem trpaslíka,
ten ukázal mi Yggdrasil,
já nadšený byl, sláva.

Vešel jsem,
do krásného jasanu,
co však viděl jsem,
nikdy nezapomenu.

Guthrum, jméno trpaslíka,
co velel osudům mého strýčka.

Kdy zemře?
strýček můj.
Ptal jsem se,
stůj co stůj.

Guthrum se postavil,
provázek strýcův vzal,
TEĎ!
A provázek roztrhal...