dny jsou jako odlepující se
ušmudlaný kvítka v herbáři
a ticho vytrvale zvoní u dveří
ještě že mám svou vděčnou ještěřici-
bedlivě jí ukrejvám před timhle světem
dokud se znovu nevrátí
znovuvzkříšený zázraky jejích Druhohor...
*
Krásný očekávání a třeba bych i já se přifařil a zahlédnul (mimo jiné) tvého zpoetizovaného v titulu Pterodaktyla.*
30.10.2022 02:21:58 | šerý
milý příteli - rozhodně máš u mne mou pošahanou antologii textů z posledních let s názvem "Pod křídly pterodaktyla"...přeju Ti co nejvíce voňavých ženodívčích návštěv****:-D*
30.10.2022 12:24:53 | Frr
Četla jsem několikrát a asi si ji dám ještě alespoň jednou :) úžasné
17.10.2022 21:33:49 | Narra
Jsem bez dechu, povedená, komentujíc sama sebe, nepotřebuje slov, možná obraz aquarelem, rozpitým tam, kde je žízeň. No zejména závidm ti tu ještěřici, ale pozor, víš jak je to z mozkem ještě. Nic ve zlom.
17.10.2022 19:47:36 | Matahaja
ale často mnohem více je kvetoucí čemeřice, než sebezáhadnější ještěřice**HA* :-D*
18.10.2022 09:09:55 | Frr
Jo, aha, sfér .) zpět do minulosti .)
17.10.2022 13:22:10 | Constantine
Ještěrky s úsměvem
A co jich je.
Zelená, hnědá a na Slunci zářící
Jen na terase s houpačkou
Asi trošku jiná
V záři Jitřenky
Zvláštní růžová ve snech
Z jinotajů vyhlédne
Řekne až ráno
Teď dost
Když budeš mít víčka přivřená
Ve svých snech.
17.10.2022 12:39:11 | Fialový metal
a když jsem byl malej, napadlo mě vždycky na nádraží, že bych chtěl bejt řidič ječtěrky na zavazadla..:-D*
17.10.2022 16:01:21 | Frr