Jako okřídlen

Tvé oči strunami jsou a tají
Tvé rty jako malina obloh
Tvůj dech jako vonící vánek
Tvá blízkost mnou odlesk snímá.

Nemohu ti býti milým
byl jsem zaplaven mordým Poseidoném
ten mi tě unesl prachsprostě poskoky
tak vyhnal můj osud mořím
a Cetus se mnou běsně lodí
a vyloďuje nadějné paprsky zvůlí.

Pomoz Die
pomoz svému synovi
abych Andromedu svou
osvobodil hlavou sťaté Medúzy
ta obludě vyšlehne zkameněný výraz
jež rozpadne se do hlubin
co jí pohltí a sevře třpyty nadobro.


Ten vítězný den pro všechny smrtelníky jest
jak píše hvězda odvěká
v té hlasněkrásné princezny
z mé slabiky sňaté chudobinky.



Jsem oslněn zlaty srdceryvně
balvany se mi podvolují pod koleny
Já mečem slibuji věrnost
v království nebeských cest
kde budu hrdinou tvým paní
nejtajnějších půlnocí
a motýlích závětří snů.



Toť samý sval a šlacha železa
Perseus jako okřídlen
kůň jeho dvou duší
k svým závojím je opředen přec
milovati utichajíc jen

Onu.