Derwydd - Domov

 

Přes skal nespočet a kamenů,

ostrými hranami hrozí,

jsem spatřil v dáli ten jediný,

domov mezi vrchem a zemí.

 

Nad hlavou havranů pár,

a chlad mi po tváři sílí,

jen šumění lesa je slyšet,

a potok, kde tancují víly.

 

U kmene toho zašlého,

padlého stromu srostlého s mechem,

jsem poseděl chvíli,

a zklidnil se s dechem.

 

Z jiskry a dříví se oheň zrodil,

a hřejivé plameny živoucně tančí,

neb chladným se večer stal,

a tak starý den končí.

 

Zářící měsíc z jezera hvězd,

halí tmu noci ve stříbrný háv,

a zlatavé listí podzimu ztmavlo,

zavírám oči, chce se mi spát.

 

Uhlíky žhnoucí mne hřejí na tvářích,

z praskání dřeva jen šepot zbyl,

a flóra hraje svou překrásnou píseň,

usínám před stromem, co kdysi žil.

 

Hřejivé slunce se k nebi vznáší,

a rosa se třpytí po vší zemi,

z fojru se zvedá šedavý popel,

slyšet je ptáky, vítr a stromy.

 

S nádechem do hloubi lesa,

pyšných jelenů panství,

a všeho, co životem oplývá,

prohloubit své pohanství.

 

Od stromu rvaného větrem,

s klidem v nitru duše mojí,

nad hlavou havranů pár,

co mi z cesty sejít nedovolí.