Spěch

Spěch

Tak spěchej, prchej, běž!
Na strašnou zloby věž.
Tvé světlo plápolá,
to temno udolá.

Ten bojovník sám běží,
Svou pochodeň si nese,
Už dochází mu síla.
Tu pomáhá mu víla,
mu předává dar v lese,
Ty dobrůvky jsou svěží.

Tak spěchej, prchej, běž!
Ta vílice křičí spěš.
Tvé světlo plápolá,
to temno udolá.

Se lesík v hvozd ten změnil,
kde temno stvůry halí,
však světlo jeho září,
mu bestie cestu zkříží,
on jejich duši zkalí
tím světlem plným přesil.

Tak spěchej, prchej, běž!
Na strašnou zloby věž.
Tvé světlo plápolá,
to temno udolá.

Však padla mlha temná,
ho kroky, zraky šálí,
se málem ztratil v hvozdu,
sám neví směrem vpředu.
Se kostra tady válí,
se zjevila duše jemná.

Ze záhrob slovy svými,
tu promluvila k němu,
že byla hrdinou též.
Ty ztracený tu jseš,
než projdu světla bránu,
já helfnu tobě radmi.

Tak spěchej, prchej, běž!
Ta dušička křičí spěš.
Tvé světlo plápolá,
to temno udolá.

Tu šel ten směrem rady,
ta mlha zmizla náhle,
Před rekem stojí vížka,
jak přesně psala knížka.
Tam vstoupil, byl tam v sále,
se schodiště tam točí.

Tak spěchej, prchej, běž!
Po schodech stoupá spěš.
Tvé světlo plápolá,
to temno udolá.

Už nahoře tam stojí,
kde temný krystal visí,
on hrdina a světlo,
se spojily v to jedno,
tak zrušit zlobu musí,
i obětovat se mají.

Ten krystal byl tím zrušen,
ta pochodeň už mlčí,
ten světlonoš tam leží.
Že osud občas mlží,
tu smrt však někdy ztočí,
Za činy on byl oživen.

Tak spěchej, prchej, běž!
Se sama hroutí věž,
To světlo jsi teď nedostal,
neb temnotu jsi udolal.