Ukrytá v podhoubí

Dešťové kapky nebe roní

jehličím les v dešti voní

pod kloboučkem v mechoví

Víla, co vám nic nepoví

 

sladký úsměv, když rosu sbírá

hedvábně do podhoubí vtírá

jestli vyroste muchomůrka červená

pro oči krásná a vznešená

 

malá Víla v šatech z pavučiny

ve vlasech zapleten věnec z ostružiny

jemnou rukou pročeše kapradí

bosé nožky v jehličí jí nevadí

 

lehce jako ze sojky pírko

vznáší se pro světýlko

co ze světlušek odkapává z kabátků

do srdce uloží si jako památku

 

proč tě les musí před lidmi tajit

však i já bych tě chtěl někdy najít

ale vím, že k tobě vede cesta spletitá

když jsi před světem v podhoubí ukrytá

 

na mechu tak pod muchomůrkou usínáš

je dobře, že se před námi ukrýváš

v mých snech se ale na mě usmíváš

pocitem v srdci vřele zahříváš

 

Vílo milá

ukrytá v podhoubí.