..poskládaná..

N a h o d i l  udici do oblak..

„…co to zas chytáš??“ jízlivě zeptala se,

když plula kolem něj jak kubistickej pták / v příznačným čase

stříhání / filmu při korekci - a kreativní byla teda dost

on zas v kožichu klokaním / s velikou kapsou pozitiv

jen zívnul, mrknul, nařasil a nakrabatil obočí

               (jak říct by chtěl – na to ti holka dneska neskočim...) /

                                       a projelo mu: je to vážně kost

 

pak zručně scénu přeskládal pro novou animaci, při tom procedil:

„no přece lelky, se ví… psali, že prej´ je sleví / vylíhli se tu letos dřív

- tak co kdyby, ať filmu nechybí / asi tu budu dýl..“

 

ale v svý hloubi podvědomí přeci jen / se nemoh´ bránit úžasu,

                     když dohlídnul, co zas to dneska tropí

zdali jen mžitky má a jestli není v čočkách rozostřen…

                     protože vznášela se na frekvenční kánoi

– všude jen HRANY s OHYBY, co touhu opojí

- a hrdě držela svý kopí

– letěla v čele tak zvláštního hejna polétavých

- a vidět bylo, že se při tom neskutečně baví

 

On snad jen ploškově by uměl rozhýbat, co zrovna viděl před očima,

jak mistrovskou tvorbou oživené příběhy – když trpělivost snímá

 

„před čím to dneska lítáš poletucho drahá? / co tě zas pohání a žene?

teda spíš před kým letíš? a vhledem k hejnu v plurálu

kam míří tvoje dráha?“ - ptal se oplátku              

přitom dostal chuť na oplatku (to, jak by se jí dotknout chtěl – víc – než-li pomálu)

/ tak ukousnul si z mraků žvanec a volíz´ okraj kulis světa

                             

„máš v patách ptáky, co sem´ totiž eště neviděl. A odlétáte kam? uprostřed léta…?“

               měl hlas jak zvon a namazanou patku.

 

Jen usmála se na něj: „…víš, já poslouchala vážnou hudbu o půlnoci;

jen pro ten fakt, abych pak sama nebyla tak vážná… /

a poté jsem se zatočila, zavrtěla v bocích

a složila se pečlivě do japonského díla /

           a následně i další klony origami – tak slož se nějak taky

a poleť kousek s námi / na tuhle výpravu do výpravného děje

           umění techniky triků – perspektivy

naviň ten vlasec kolem pasu - a žádný štráky

           - …budeme šrafovat a dokreslovat neskutečný divy“

 

a dodala tak mimochodem jen:

                   „Musíte skočit pane, néé být zaskočen!“

 

No – a on nelenil.  / cesta je cíl /

jen pro radost rozstříhal val a z-relativnil dlouhej úsek času

               - namotal na pásek negativ  / trochu zív´ / a strčil ho na dvou-pásmovku  

- složil jak chrobák svoji levou krovku a pravou nechal vystrčenou, aby pobavil

 

„...a nevadí, že na konci vlasce je pořád háček?“

a ještě přeskládal s naprostou přesností její část pro zobáček

 

„…s diakritickým hrotem možností?“ – vydechla blaženě i zatleskala s radostí

dítěte, co na to přišlo: „ten ubrousíme

a pověsíme na něj plátno - pro tezi platnou; vím co se stane, oživlej tanec,

 když nasmímáte hmotu optickými triky. Pusťte kameru

               a až zašeptám TEĎ  - tak zahleďte se do MATRIky étheru…“

 

     ..a nasedáme

                   – otvírá se ZEManovský svět a je jen pro blázny a pro pozvané…