..ObýváKolorovaná..

...p r o s t o r e m   obýváku

                 protékal potok v tónech barevných

                 co skapávaly zlehka z křídel ptáků

                             tak jako z květin, v stěnách vsazených

                když štětcem čmárala si jen tak sem a tam

                           a bosa tančila od koutů středem kamkoli / jen s melodií na rtu

v průhledném médiu byl strop až ke hvězdám

 

               nadosah „ušlechtile“ zvláštní jev dimenzí v okolí

 

Tu ona občas foukla, aby zhmotnila, co načrtla si ve svém melodickém partu

               a občas zamíchala prstem prostor párkrát dokola

                                 by změnila si odstíny na takové, co zrovna chtěla mít…

 

Dorazil v příčné kánoi – dlouhé téměř jak pikola

                               / té Boehmovské - se šesti kroužky

               aby jí dokázal, že pro „hmatové systémy“ má cit

               že chápe, proč i hexagram v prostoru kóduje strukturu, tak i složky

                                          jak bipolární tetraedr - jako Květ života

               co měří tělo, tak i duši zároveň / nesčetných poloh existence, která kolotá

v pohybech všemi vrstvami – pro synchronicitu kauzálních průsečíků…

 

               „ztracené cesty“ – říkal tomu krásně

Ten pojem náhody – co dělí jevy / co najít dá se na chodníku

                 ve sloce básně / i v ploutvi bojovnice, která o ní neví

 

                 usmál se plus přišpendlil si v levý koutek ještě mimetické kouzlo

                 aby to ozvláštnil;

                             a aby splynul s prostředím

                             aby moh´ sundat masku, kterou skrývá

                             aby z těch špiček směl se sklouznout

                             vyndal si z kapsy svatozář 

                             vymyslel rým, jak už to bývá

                             a rentgenové brýle chvatně skryl…

 

jen vzal ji za ruku a řek´: „vycházejme z těch principů i potenciálu,

                      že chaos má svou prioritní tvář / a ba co víc

                      že v kolektivním vědomí jdou vazby tokem rozvětvených kanálů,

           a že se v úhlu nasvícení světlo vynořuje jenom z negativních expozic…“

 

**

…a tak si nastavili optimální přiblížení, rozlili se jak barvy z plochy do plochy

               měnili se a lili vlastním zrcadlením / do výbuchu svých emocí skrz epochy…