..démoni osudu..

Démoni osudu, démoni času
Po nocích v kočáře tmy duše sbírají...

Jen jeden veze se a dva nohsledi kráčí

Nehledej v černi důlků naději ni spásu
Nehledej pod pánví ani svý svědomí

Kopytům čtyřspřeží už sotva kdo kdy stačí
Instinkt je navádí hnát hřívy do stájí
než připlazí se ráno do ulic…

Pod sluncem každý vrhá všelijaký stíny
než nadejde mu vychytanej čas
a jako není bolest vůbec žádnej klam
tak není důsledku snad nikdy bez příčiny
každej má na dosah svý věrný cherubíny

Tápou nám duše…Bloudit a přesto nepropást

Tápou nám duše průhledný - Omnia vincit veritas…

Démoni osudu, démoni časoklání
Po nocích leští patou šeď kočičích hlav..

I v chaosu je zdá se jistá posloupnost

jde vždycky o ten úhel pohledu
zda před ním být nebo se flákat za ním

I duše filantropa chce svůj kout na rouhání

Člověk je bestiář svý vlastní pogromy
co kráčí přes svůj absolutně nekonečný most
a mlčí většinou, když moh´ by něco říct…

Pod sluncem prostě každý vrhá protažený stíny
než nadejde mu o naději čas
a jako pocit umí být jak vlnolam
tak není důsledku většinou bez příčiny

tápou nám duše zářivý - Odium parit veritas…