Líticím

Hluboko pod zemí krev kořeny vlaží,
ze stropu jeskyní vody řek kanou,
Tam přinesli světlo a navždy jej stráží,
ohýnek prostý je v očích jim sluncem,

oživlé barvy všechny znát baží,
šperky a kameny pro nový třpyt,
Jasná ta světla však zlé stíny háží,
zrcadlí na zdech myšlenek jed,

nevěří druhům a skrýt se jim snaží,
viní ty stíny za příkoří let,
haní se navzájem a hněvem sráží,
bědují nad šerem pro boly své,

leč ohlédnout se neodváží.