..náMěsíčná II..

N a z ý v a j í

 mne Velkou Náměsíčnicí

 či Bdící paní nad nebeskou stájí

v níž postávají
blyštivé Démanty a Perletě,
co nedočkavě hrabou kopyty a vzpínají svá těla…

Na sklonku šedivění
dechem svým probudím plamen loučí hořících
vykřiknu slastí slova rázně smělá
a zruším přitažlivost na své planetě
rozsypu černé hedvábí
a na větrných Shemhazai
zář zorniček svých změním…

Vyšlu pár paprsků, ať hvězdy přivábím
a s vidinami pohraju si, než naleznu kraj…

A jako vždy, pak zbystřím smysly vybroušené

na prahu noci
když zaslechnu odkudsi srdce tikající


Má touha z kyvadla se klene!

A přitažlivost vrací se, až zachytí mě v bocích
v prostoru stínajícím

…a ústa kohosi mne vtáhnou

do tajemných míst schovaných v napěněné změně…

(kde budem´chvíli drahnou)