..neDotažená..

 

 

Stál tam, zapletený v rámce linií

kde vzduch se těžší zdál než čas

 

Pak v okamžiku - mezi dvěma vlnami – kdy barvy ožijí
ji uviděl

 – jak světlo, které roztancuje vírem prachu hlas

v zapomenuté hodině – v zapomenutém ději...

 

A nemohla být z masa ani kostí

jen z čar, co na pozadí rozbíhaj´ se v horizonty naznačení

oči, jak zrcadla – lomená svádivostí

skel

v nichž jakékoli stopy ztrácí se, a nebo přes proporce mění

vnímáním času po svém – z představ, jež se dějí...

 

A její paže – křehká geometrie

co v dlaních drží temnotu i vzdálenosti

Zákony gravitace (dík ní) rázem necítil – příroda ožije

tak na povel

- by mezi nimi - jako obraz rozplynula se - do jímavostí

na vlnách Taje horoucích i Jsoucen v časoději...

 

Nu - vypadalo to, že smísí se; snad pro znova

na jejích rtech nepadlo nic – co do slov přeložil by

co vrátil zpět by z nekonečných šuplíků – ve květu nachova

 

A přece věděl!

 

to vše! – obrazec, moment - tak i vteřina zrozená v prostoru; svých kdyby

by neměly se vydat cestou zpět  - ač chtějí...

 

**