..bystro.Zraká II..

DeviantArt.com_Prokopic

 

Byla jsem  z k a m e n ě l á

mé tělo stálo na podstavci

představ z popela - snad hvězdy po třesku...

*

..tesaná dlaní Věků - včetně záblesků

v pozici času - zvláštně strnulého těla

pohledy mužů - jako číhající dravci
se do mě vpíjely

do tváře beze jména

hladové oči stahovaly moje ticho ke dnu podstaty

když svoje myšlenky mi předávali v domnění;

• že snad jim porozumí neživoucí žena

• že zraku hlasy uslyší – skrz umění

do dějin zavátý

• že vyrůstají z hlubin – jako křídla ze snění

• že lačný pohled mramor zocelí

• a hladký dotek kamene - krvavě prožene

horkou smršť řečnem

• i že je nejspíš ocením

• že krusta výkřik pohltí a ztlumí vzněty

• že stíny ze řetězů - zůstanou tu s věčnem...

*

Nohy mi zdobí listy, spirály a květy

U pasu nahota a středu sál

A ruce Zemi kynou, tykadla nebesům

/ mávají na bránu - co kovář Cit na nebi vytepal
tu, jež je vchodem k vesmíru a snům… /

*

A v tom se pohled žhavý dotkne jediného místa

/ ten pohled z písma bájí prastarých /

a schránka kamenná citelně povolí

 

*

a On, jak bystrozraký Alchymista

 

čtenář všech skrytých pramenů

 a odlesků poryvů prchavých

který se vyzná v emulzích

si víc než jiní chrabře dovolí…

 

*

Pomalu přibližuje se - dívá a vidí

rozráží prsty věků prach

- potírá živelností – a váhy ticha přitom snímá, tak i cídí

odkrývá patinu, by osvobodil z křídel strach
a štětcem oprašuje ňadra citlivá

tělo stříbrných nitek ožívá

hmotní se do jemného Vanu

do propletence vzdušných substancí

a z Větru do Vichřic - a poté do Orkánu…

Vší moje síla
se dík svobodě zas navrací !

 

a pro tohle mě oživil - a propustil  - znovu ji dal…

*

já do počátku Bytí opět zamířila

..by v čase tom mě znovu nalezl - a zrakem touhy mlčky laseroval...

 

**