Jin a jang, světlo a stín.

Jin:

Proč se cpát tak rychle

a nesmyslně dopředu?

 

Jang:

Proč ne –

koukat radostně vpřed?

Někdy bych potřeboval

tvé ticho a pasivitu.

 

Jin:

A já zase

tvou veselost a světlo.

Vždyť víš, že jsme takoví –

ty jsi já a já jsem ty.

Noc a den.

Noc bez světla by nebyl den.

 

Někdy musí být smutek,

aby mohla přijít radost.

Svět si musí projít bolestí,

aby v sobě našel lásku.

 

Jang:

Ty jsi stín –

a já slunce.

A přece tvoříme jeden celek.

Musíme být spolu.

Když nastane chaos,

jen spolu dokážeme

udržet rovnováhu.

 

Oba:

Jak jsme řekli –

ty jsi já

a já jsem ty.