Konec

Počkám si, až jednou nevyjde slunce

a pak se budu všem do očí smát

až barvy vyblednou, byť jen lehounce

poznám, že v barevném světě jsem rád

nikdy se nezvednou, začátku konce

ovládaného zlem začli se bát

chtěli jím proběhnout, svět náhle zhroucen

bezradné duše v něm zůstaly stát

naději zahlédnou, hned o ni rvou se

kdo není zavražděn, snaží se vstát

pročpak si nesednou? pokouší hnout se

že je to jen zlý sen, zkouší si lhát

v závěru bloudit tmou, obalen v mouce

prosit o další den, nesčetněkrát

šance se rozplynou, bolestí zkroucen

svou vinou pokřiven, musím se vzdát

bránit se nevinou před přísným soudcem

nechce mě pustit ven, svobodu dát

všichni tu zahynou, šťastnou cestu všem

než budu popraven, budu se smát