O lidech

Jsem k smrti unaven,
lidmi,vztahy a hlavně svým osudem
a taky vědomím že tu jednou nebudem.
Nebaví a netěší mě už vůbec nic
a ani nebaví mě číst.
Ze života jsem zhnusen a otráven
a lidem dávám hodně nepěkných jmen.
Všichni se hrnou do tý tmy jako na porážku
a neuvědomují si že z nich zbyde jen hrstka prachu,prášku.
Každý si chce ze života urvat co největší krajíc
a upsal by duši dáblu,aby z něj mohl mít co nejvíc.
Lidi začali se podobat zvířatům,
protože přestali se dávno zajímat proč žijí tu.
Nechápou že tu nejsou proto jen
aby dusali půdu pod nohama,
aby udusávali tuhle kulatou zem.
Nechápou že tu nejsou jen proto aby plnily jímky,
strkali do úst cigarety a pěchovali si dýmky.
Těžké je pro ně si představit
že by jinak svůj život mohli naplnit
a svou duši očistit.
Zkrátka že by mohli žíti líp.
Starají se o svá těla naplněna masem
a postupně se mění na svině a prase.
Cpou se a do úst vše možné strkají
a co z nich vypadne,tím se nechlubí
a to na záchodě nechají.
Kdo od člověka čeká velké činy,
tak bude zklamán
výsledek na záchodě sám uvidí.
Hovno velké jako cep,
je tam ještě těd.
Člověk je lidský automat
elegantně proměnuje potraviny na hovna
a zůstavá po něm jen smradlavá hrouda.
Podobné je to s hlavou co ta splodí
taky je to sračka
i když v záchodový míse se nemačká.
Každý zamindrákovanej trouba na sebe upozornuje
koukněte,já jsem tu,jsem na světě.