Anotace: Když "Platón", odmítnuv její návrh prohlásil, že odtamtud neodejde, zvadl paní Eleonoře její lakovaný úsměv na rtech jako vlčí mák na tmavovláskově klobouku...
Máme své zákony a svůj řád-
někdo se tomu může smát,
ale my žijeme ve svém světě na přání
a nepřijímáme pozvání.
Dívají se na nás ze zlacených lóží,
chtějí si o nás občas otřít boty.
Když se jim zalíbíme, úsměvy se množí
odmítnu almužnu - noří se do němoty.
Raduj se s námi, dobývej svět
co si jen přeješ budeš smět...
Že je to hřích, ta maska z Benátek?
Přišel jsi, už není cesta nazpátek.
Jsi vážený, úžasný, hýčkaný náš host-
tak padni na kolena a pros o milost!
Tvé básničky jsou neotřelé a nejsou hloupé, to se musí nechat - a to je to hlavní, navíc - závěr této, je prostě bomba. Texty tebou psané jsou hutné, až plné, že by až jeden malinko ubral..? Ale ne, píšeš moc dobře, fakt - to jen já, nepříliš poetická křikava, musím věčně něco mít.
;-)
KŠ
*
15.04.2012 21:42:31 | Kropydlína Škopounová
já taky žasnu, už jsem to o tom věku někde psal a s každou básní mám pusu více dokořán
15.03.2012 16:22:00 | kočkopes