Ach, jak já jim rozumím
Ach, jak já jim rozumím
Anotace: Všem, kteří si připadají jiní než ostatní a navíc mají pocit, že je nikdo nechápe... je nás spousta, ikdyž si to nechceme přiznat :)
Všechna srdce osamělá,
samotou tou naplněná,
dlící v pusté temnotě
oddělená - v jednotě.
Všechny duše básníků,
umělců i komiků,
všechny kteří marně střeží
klíč od jejich mysli dveří
odsoudit se nebojím
protože jim rozumím.
Cizí hlas mi není ptačí,
slunce, měsíc, pohár dračí,
zvadlé růže, krajka bílá
svíce zhaslá, smrti síla.
Chápu touhu utéct šedi
nikdy nejít ke zpovědi
procházet se snovou zemí
s těmi, kteří si ji cení.
Jich já nic se nebojím,
protože jim rozumím.
Hledím na cizí jak oni,
udivují mě ty shony.
Jak mohou tak prázdně žít?
A nevědět nic, netušit?
A to co jiný od nich říká
jejich srdcí se dotýká
a poslouchají na slovo:
"Lehni, vstaň už, nech toho!"
Ale já poslouchat neumím,
už jen svobodným rozumím.
A my duše svobodné,
nespoutané, nestoudné,
jsme si blízké, možná moc!
Nežádáme o pomoc.
Z mého rodu lidé hrdí
silní, bystří, někdy tvrdí
jsou tak jiní až jsou stejní
což pro ně je fakt nepříjemný.
Dobře vím, proč to tvrdím,
přespříliš jim rozumím.
Marně v závisti své hledí
na rodinu a houf dětí.
Je to divné nebo prosté?
Ptají se sebe už po sté.
Jak mají být obyčejní?
Svému srdci nebýt věrní?
Odlišností znaveni,
však všedností zděšeni...
Také to jinak neumím.
Ach, jak já jim rozumím!
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk