pracovni verze

Zůstal mi ležet na poličce
Tam vedle uschlé růže
Prach na něj sedá nepospíchá
A kdekdo ptát se může

Copak tam leží v obálce bílé
Co skrývá motiv stovky oblázků
Je to jen jeden zapomenutý
Do citů balený,poukaz na lásku

Byl napsán srdcem plným štěstí
Byl zrozen něhou měsíční noci
Byl prvním polibkem pod třešní májovou
Byl vůlí svobodnou
Laskavé moci

Leží tu pro tu jedinou
Pro tu jíž úsměv zdobí
Pro duši něžnou,nevinnou
Co krásu z dlaní drobí.

Zůstal mi ležet na poličce
na duši leží jeho stín
jen kolem chodím,možná čekám
až se z té noci probudím

zatím mé štěstí schoulené ve stínu
neví si rady zda se má ptát
zda počkat na jaro v citovém údolí
ne bo tu smutnou hru do konce hrát

zůstal mi poukaz na lásku
nerozbalený v provázku
co poutal naše zápěstí
a vázal touhy do štěstí