Nač bychom si povídali?

Nač bychom si povídali?

Dva lidé; „O velký světe!“

                 A oni tak malí.

Proč bychom odsuzovali?

Láska nejen patří dětem;

„Nemiluj!“ –  jim přikázali.

Oni stáli,pořád stáli.

Hledíce v dál

                   – přeci malí.

Svět se díval,

vítr valil; uši ranil,srdce hladil.

Čas ubíhal,

šepot radil,umírajíc ticho ladil.

  Ticho ladil

              –  nenaladil.

Utekl konečně vší ctnosti

smějíc nahlas se věčnosti,            

                že ji nepopravil.

A tam někde v blízké dáli,

tam,kde kvítí už nekvete

dva lidé; „O velký světe!“

Pořád stáli – pořád malí.

Nakázali jako dětem,

„Nemilujte!“ -  přikázali.

Buď udiven,malý světe!

A přeci jen

                – milovali.

Nač bychom si povídali?

Nač bychom si povídali?