Světlo

Si světlo z depresse,
tu tíhu motýlů už neunesu,
padám.
Chceš mě mít hrdou a statečnou,
jak před staletími,
slyšet mé neochvějné:"Já se nedám..."
Neznáš okolnosti,
nevíš jak víla se do pout chytá,
zlámou jí křídla,
snad aby neulítla,
to už se vrátit nedá...
Vezmou jí hrdost,
a hodí do propasti nenávisti a zla,
minulost zamknou v ní,
aby jí vítr neodvál...
Pak jenom herecký schopnosti
z pýchy a krásy zbydou,
krvavý šrámy a zlomený srdce,
s tváří uslzenou...