Odcházím

Žil jsem dobře.Žil jsem rád,
ale každý by měl poznat,kdy je čas žít a kdy je čas umírat.
Sbohem světe.Sbohem všichni.Odcházím.
S pocitem,že nikomu nechybím,s pocitem že nikomu nescházím.
Sbohem.Odcházím.
S tebou živote se loučím,
už nic nechci,už po ničem netoužím.
Že je konec mému žití,s tím jsem smířen.
Jsem smířen s tím,že již nesejdu se s jitrem.
Neuvidím jak slunce svítí,
neshlédnu louku plnou kvítí.
Sluneční paprsky nepohladí mou kůži,
ani už neucítím voňavou růži.
Na mou duši.
Už neucítím,ani vůni čerstvých květin,
ani už neoblaží mě bezstarostný smích dětí.
Mými vlasy už neprožene se vítr,ani vánek,
už totiž musím jít,čeká mě věčný spánek.
Už neucítím na svých nohou kapky rosy,
když jsem po louce,jako dítě běhal bosý.
Na obloze už neuvidím hejna ptáků,
a taky příjdu o krásnou modř mraků.
Už nepoznám jaké je to,své srdce někomu dát,
už znovu nepoznám,jaké je to někoho milovat,
už nepoznám,jaké je to,někomu své srdce darovat.
Již neucítím něžné doteky,
ani láskyplné objetí,
a ani slzy dojetí.
Zanechám tu po sobě syna.
Je fajn.Je prima.
Už chladnu.Je mi zima.
Přestal jsem snít.
Už musím jít.
Tam.
Sám jsem se narodil,těd odcházím.
Sám.
Na tenhle svět jsem přišel nahý,
a prázdné ruce jsem měl,
a těd,když odcházím mám je prázdné taky.
Děkuji,těm kdo mě životem doprovázeli,
hůl nade mnou nelámali a trpělivost se mnou neztráceli.
Ale unavené již srdce mám,
chci být sám.
Už musím jít,
už je čas odejít.
Není čeho litovat a smutnit
a už vůbec né truchlit.
Už jdu Bože.
Jaké že jsi mi to uchystal lože?