Nekonečno

Dny prázdnoty bez hrstky něhy,
úsměvy naučené grimasy,
smutek potlačen za faleš radosti,
duše slábne a sny umírají.

Slzy, které dopadají na polštář,
jsou nože zabodnuté v zádech,
nechci už žít ve všech směrech,
je prostě konec…

Hledám něco a nevím…
čekám a nic nepřichází,
jen bolest a temný stín mnou prochází,
proč dál žít, když nikdo o to nestojí…

Přátelství mocné pouto ale na vše nestačí,
pocit že srdce z kamene, bez lítosti,
jen spousta hněvu utíkám od davu,
stačí už jen pár kroků k nekonečnu..