Dantův hřích: Zrada

Mistře, kteří jsou tak okováni,
zde v kruhu jejich bytí,
za co trpí, potrestáni,
v místech mimo žití?

Kdo do ledové stěny,
odsoudil je k slzám,
proč záchrany jim není,
a lítostí k nim dolů slézám?

To jsou ti jenž zradili,
a místa ni v pekle proň není,
že křivě smrti radili,
nečeká je odpuštění.

Dýku vzad své Lásce háží,
a ani Bůh jim nebyl více,
teď mráz jim hlavy sráží,
a tělo chřadne od vichřice.

a proč ty slzy,
mistře poetiky?
Vidím tu krále, politiky
i autora encykliky.

Tak krutá je daň zrady,
navěky ledem se stát,
nechtěj skončit nikdy tady,
i kdyby jsi měl hříchy psát.

A co zrada lásky,
jak ta se trestá?

Dante, Láska nemá v pekle místa,
zrada není Láska, to dozajista.

Nevěra a pláč smrti,
ten zde milenecké srdce nerozdrtí.

Chtíčem hnaní nevěrníci,
v druhém kruhu hoří na hranici.